Zlatonosná naplavenina Závišínského potoka přitahovala lid na Blatensku i ve středověku, jak o tom svědčí rýžovnické sejpy severně od Bezdědovic podél obou břehů potoka. Snad právě pro příznivost místa máme první písemnou zprávu o osadě již z roku 1186, kdy statek Bezdědovice daroval Přemyslovec Jindřich spolu s dalšími šesti vesnicemi kladrubskému klášteru.
Později patřila ves, podle některých pramenů s krčmou, k blatenskému panství. V písemných pramenech je to potvrzeno v roce 1558 (ves Bezdiedowicze), podobně jako u další osady na katastru obce Bezdědovice – Paštik. Ves Paštiky je ale starší: první písemná zpráva je z roku 1352. Na mírné vyvýšenině nad vsí stál již v 15. století menší gotický kostel, o kterém máme první písemnou zprávu z roku 1411 (plebanus in Passcziek), dokládající, že tehdy zde byla fara (plebanie). Podle regionálního historika Blatenska, J. P. Hilleho, byl v Paštikách již v roce 1380 plebán Martin, v letech 1395 až 1412 Jan z Přešťovic, který měl spory s Buškem z Buzic o dávky příslušející kostelu. V roce 1436 se připomíná v Paštikách farář, který si stěžoval na Jana z Rožmitálu pro škodu způsobenou na rybníku. Od roku 1594 byl již farář v Blatné a kostel v Paštikách se stal filiálním. V letech 1747 až 1753 byl starý kostel zbořen a na jeho místě postaven nový kostel podle plánů Kiliána Ignáce Diezenhofera. Jednotná vnitřní barokní výzdoba je dílem řezbáře Ferdinanda Ublakera a malíře J. V. Spitzera též z poloviny 18. století. Umístění kostela v krajině na vysoké terase s dvojitým schodištěm a jeho architektura ze sklonku Diezenhoferova života je harmonickým dílem tří význačných barokních umělců své doby.
Ves Bezdědovice vyhořela v roce 1624 ohněm kladeným, snad přičiněním oddílů císařské armády. Dle berní ruly (daňového soupisu z roku 1654) byl zde rolník Šimon Mlynář, který vlastnil mlýn o jednom kole a pilu (první zpráva o mlýně je již z roku 1640). V roce1654 je ještě v Bezdědovicích uváděn Vít Fijala. V starší literatuře (Blatensko a Březnicko) je ještě uváděn v 17. století ovčín a cihelna. Podle obecní kroniky byly zde kolem roku 1700 dvě chalupy, z nichž jednu obýval hajný a druhou cihlář. Po roce 1700 byl zřízen v Bezdědovicích poplužní dvůr, který patřil blatenskému velkostatku. Na sklonku 18. století v roce 1785 byly v Bezdědovicích tři chalupy, cihelna, mlýn a dvůr s ovčínem. V 19. století výrazně přibylo obyvatel Bezdědovic – v roce 1843 zde bylo 41 chalup s 339 obyvateli, v roce 1890 57 chalup a 368 obyvatel. Roku 1898 byla postavena kaple sv. Vojtěcha. Podstatně jiný vývoj zaznamenaly Paštiky. Přestože již v roce 1608 jsou zde uváděny tři grunty a v roce 1774 osm chalup, v dalších letech růst obyvatelstva ustal. Před první světovou válkou tu bylo devět domů a 48 obyvatel.
Podobně jako Bezdědovice a Paštiky patřila k blatenskému velkostatku ves Dobšice. Starší literatura uvádí listinu Břeňka ze Strakonic, ze 14. století, kde se Dobšice připomínají a současně je vyslovena domněnka o zániku vsi někdy v 15. století. Novější literatura (Profous, Místní jména v Čechách) klade vznik Dobšic až do 17. století. V roce 1654 byly zde chalupy Jiříka Čadka, Adama Zelenky a Jiříka Krejčího. V roce 1719 zde údajně bylo osm chalup poddanských, svobodnický statek a panská hospoda. Kolem roku 1914 zde bylo 28 domů a 150 obyvatel.
Mezi Dobšicemi a Chlumem stávala blízko lesa Býčín (na rakouské vojenské mapě Bejčin les) ves, která patřila k lnářskému velkostatku a byla již v polovině 16. století pustá. (1542 Bayczynu ves pustú s lesem, s potokem i s lukami).
Až do roku 1849 byla obec podrobena patrimoniálnímu úřadu velkostatku. Obec řídil rychtář, jmenovaný vrchností. V Paštikách byl prvním známým rychtářem Jan Koman (1654) a v Dobšicích Jiří Zelenka (1668). V Bezdědovicích patrně úřadovali rychtáři z Paštik. Po roce 1849 se konaly první obecní volby a prvním starostou byl zvolen Jan Koman z Paštik.
V 19. století je zřejmé rychlejší tempo rozvoje Bezdědovic, které pokračovalo i ve 20. století. Svůj podíl zde měla i železnice, otevřená v roce 1899, která se stala jednou z podmínek rozvoje celého Blatenska.
