Katastr obce Bezdědovice a připojených osad Dobšic a Paštik byl poprvé trvale osídlen ve starší době železné, v tzv. pozdně halštatském období (6. stol. před naším letopočtem). Kde lidé halštatské kultury bydleli sice zatím nevíme, ale naproti tomu dobře známe jejich pohřebiště. Prozkoumal je v prvních dvou desítiletích 20. století blatenský učitel Josef Siblík na návrších, která lemují levý břeh Závišínského potoka. Hroby byly vesměs žárové, to znamená, že mrtvý byl zpopelněn. Spálené kůstky a popel byly vysypány do hliněné popelnice, anebo přímo do hrobové jamky. Jako milodary se k nim přidávaly další nádoby, železné zbraně (kopí, sekáč, nůž) a šperky z bronzu, železa a skla (náramky, spony, korále).
Nad některými hroby byla vybudována kamenito–hlinitá konstrukce, které říkáme mohyla. Jedna mohyla byla prozkoumána při vrcholu Březové hory a další v tzv. chlumských obcinách. Na druhém pohřebišti se však převážně pohřbívalo do hrobů bez povrchové konstrukce, které archeologové označují jako ploché. Rozmístěny byly ve dvou skupinách vzdálených od sebe 190 kroků. Po rozboru nálezů se ukázalo, že se zde pohřbívalo ještě na počátku laténského období (4. století před naším letopočtem). Další pozdně halštatská plochá pohřebiště byla prozkoumána v lesních tratích Stará mýť a U bílých kamenů.
V posledním století před změnou našeho letopočtu vznikla severně od dnešních Bezdědovic v místě zvaném "V chlumských obcinách" osada, kterou založili Keltové. Ze sídliště bylo prozkoumáno Josefem Siblíkem 8 chat, které sloužily k bydlení a jako výrobní dílny. Z nadzemních staveb se dochovala jen kulturní vrstva a odpadky. Polozemnice byly 1m hluboké a na podlaze měly ohniště.
O způsobu života v osadě významně promlouvají nalezené předměty. Železářskou výrobu nebo kovárnu dokládá nahromadění železné strusky v jednom z objektů. Hotových železných výrobků se našlo poměrně hodně: 6 necelých spon, 2 nože a zlomky dvou dalších, pilník, držadlo, články z řetězu, kroužek z uzdy, skoba, hřebíky a nýty. Bronzu se užívalo jen omezeně, a to výhradně na výrobu šperků. Jsou z něho zhotoveny části závěsných koleček. Ke šperkům patří také skleněný modrý korál a část náramku z modrého skla se zvlněným žlutým vláknem. K broušení se používaly pískovcové brousky. Mletí mouky potvrzuje spodní část žulového žernovu. Zvířecí kosti a zuby jsou svědectvím chovu dobytka. Kamenná hladítky ve tvaru vajíček snad sloužila k vyhlazování povrchu vyráběných nádob, jejichž zlomků bylo nalezeno velké množství. Že i střepy byly upotřebitelné, dokládají z nich vybroušené přesleny, používané při výrobě textilu.
Soudí se, že zdejší Keltové mohli z náplavů Závišínského potoka rýžovat zlato. Dosud patrné rýžovnické haldičky – sejpy v prostoru mezi Závišínem a Bezdědovicemi budou však nejspíše až středověkého původu. Zaplňují celou nivu potoka a proto ke vzdálenějším byla vedena voda pomocí náhonu, jehož zbytky jsou dosud patrny podél východního okraje rýžoviště.
V době těsně po změně letopočtu byli Keltové, žijící na našem území, nuceni pod tlakem germánských kmenů opustit svá sídla. Nastává období, kterému se u nás říká doba římská. Z této doby pochází mince římského císaře Konstance (vládl v letech 337–350), kterou vyoral v r. 1925 na svém poli rolník Tomášek z Paštik.
Slované kolonizují námi popisované území v 8.–9. století. Jejich malé skupiny mohyl se žárovými pohřby jsou dochovány v lesích U bílých kamenů, na Staré mýti a na Hliničném vrchu.
